ZAJÍMAVOSTI » Důkaz o posmrtném životě?

HLEDÁTE DŮKAZ O POSMRTNÉM ŽIVOTĚ? PŘEČTĚTE SI EXPERIMENT.

Beyond, Death, Life After Death

Patříte-li mezi osoby, které hledají důkaz existence posmrtného života, určitě by vás velmi zaujala kniha francouzského autora Stéphana Allixe "Experiment. Důkaz o posmrtném životě?". Stéphane Allix pracoval jako novinář v Afghánistánu, odkud odjel v roce 2001 poté, co mu tam zahynul mladší bratr. Bratrovo úmrtí těžce zasáhlo celou rodinu - matku, otce, Stéphana a jeho druhého bratra. Během  následujících let, v nichž se vyrovnával s bratrovou smrtí, se Stéphane Allix začal živě zajímat o témata související s životem po smrti. Při jednom z rozhovorů s otcem  se s ním dohodl na tom, že zemře-li otec dříve než on, učiní společný experiment. Stéphane ukryje do jeho rakve předměty, které sám vybere a o kterých bude vědět pouze on. Pak vybere některá z médií s dobrou pověstí a výbornými výsledky, se kterými se během své předchozí novinářské a spisovatelské práce setkal, a otcovou úlohou bude na setkání s médii přijít a sdělit jim, jaké předměty Stéphane do jeho rakve ukryl.

Otec zemřel v roce 2013 a Stéphane mu skutečně podle předchozí dohody v den pohřbu do rakve ukryl pět předmětů, o kterých nikdo jiný nevěděl. Asi rok po pohřbu potom vytipoval šest médií - žen i mužů, postupně je navštívil a výsledky seancí uveřejnil v knize Experiment. Pokus dopadl více než přesvědčivě - ačkoliv se jasně ukázalo, že zemřelým se evidentně jasně mění priority a Stéphanův otec během seancí pokládal za mnohem důležitější hovořit o svých rodinných vazbách k dalším zemřelým členům rodiny, se kterými se v záhrobí setkal a kteří se seancí také účastnili, a též o své lásce k žijícím rodinným příslušníkům a o tom, co ve svém životě udělal dobře, co špatně, čeho lituje a čeho si váží, přesto se mu téměř vždy podařilo médiu předat obrazy několika předmětů, jež Stéphane ukryl do jeho rakve.

V závěru knihy najdete i velmi krásný a poučný rozhovor s lékařem Christophem Faurém, který je jedním z průkopníků paliativní péče ve Francii.

Všem, kdo se zajímáte o duchovní svět a o to, jak jsou s námi zemřelí schopni z druhé strany komunikovat, kde vlastně jsou a co prožívají, knihu vřele doporučuji.

Na závěr jako vždy ukázka z knihy Experiment. Důkaz o posmrtném životě? ( Stéphane Allix, Nakladatelství JOTA, Brno 2017, str. 146 - 148):

Setkáváme se v Paříži. Položím fotku na stůl, Loana se na ni podívá. Zdá se, že navázala kontakt okamžitě.

- Předpokládám, že zemřel?

- Ano.

- Srdce? Tlačí mě to u srdce. Cítím z něho velký smutek. Přišel o někoho, kdo mu byl drahý ... Jako by uvnitř sebe nashromáždil velký smutek, ze kterého se nikdy nevzpamatoval ... Ale teď, když je na druhé straně, tak tě doprovází. Podařilo se mu zúročit lekce z pozemského života a transcendovat do pokojné bytosti. Je teď víc v souladu se svým duchem, s vlastním vnitřním světlem. Cítím ho klidného, usmívá se ... najednou cítím velký rozdíl mezi člověkem, který je na fotce, a tím, koho vnímám. Na fotce je cítit bolest, utrpení. Je smutný a nemluví. Cítím někoho uzavřeného, ostýchavého. Člověka, který žije se svou bolestí, aniž by obtěžoval ostatní. Jeho nitro to ale sužovalo, jde mu to vyjádřit ztěžka. Vidím ho, jak hodně kašle. Měl také problém s plícemi? Cítím tlak na celém hrudním koši. Vidím hleny, něco, čeho se nedokáže zbavit ... Říkám ti všechno, co mi přichází, ano?

- Ano, samozřejmě.

Vzpomínáte si ještě na otcův chorobopis, o který jsem se s vámi podělil, a tak jistě oceníte správnost poznámek. Loana vnímá celou řadu fyzických a emocionálních parametrů, které odpovídají charakteristice mého otce. Jeho zdraví, srdce, plíce ... a neuhasitelný žal. Žal po mém bratrovi.

- Je silný ... vlastně ani nevím, co říkám, jestli je to pravda nebo ne, ale takové zprávy mi přicházejí ...

- Ano, správně. I kdyby ti přišlo něco absurdní, neváhej a řekni to.

- Dobrá ... Protože teď vidím tři děti. Proč mně ukazuje děti? Mám dojem, jako by jedno z nich mělo nehodu, že ho to hodně zasáhlo, nikdy se z toho úplně nevzpamatoval.

V tuto chvíli Loana ještě neví, že jde o mého otce. Že jsme byli tři sourozenci. Že Thomas zemřel v Afghánistánu v roce 2001.

- Ten muž ... měl dojem, jako by měl smůlu, ale přitom měl i něco světlého, naději ... jak bych to jen řekla? Cítím, že byl manuální, dělá něco s rukama a to, co s nimi vytvořil, ho poutá k životu. Dává mu to určitým způsobem naději. Jako by to odlehčovalo jeho úděl, tu váhu, problémy, které se mu nedaří vyřešit. Chtěl, aby se věci staly jinak, a manuální práce mu dovoluje od problému utéct. Má dojem, že proměňuje něco bolestného v něco krásného, užitečného. Nad všechnu zemskou tíhu ...

Opět velmi přesné. Malba představovala pro otce katarzi. Jelikož neuměl vyjádřit své emoce slovy, kreslení se mu stalo únikem před problémy vnějšího světa. Celý den, sám ve svém ateliéru se štětcem u nosu, nechával svět za dveřmi. Každá emoce, kterou nevydal a která v něm zůstala, se doslova proměňovala do dalšího námětu obrazu, do nárysů, do tahů štětcem, do barev.

Loana bez mého přerušení pokračuje.

- Slyším nějaké jméno, ale na jména nejsem moc dobrá, tak nevím, co si o tom mám myslet. Slyším jméno Jean. Nevím, jestli jde opravdu o Jeana, nebo někoho jiného ...

- Dobrá ...

Připomínám, že Loana neví, že muž na fotce je můj otec. Ani to, že se jmenuje Jean-Pierre. Je opravdu úžasná.

- Teď vidím víc věcí týkajících se jeho života na druhé straně. Říká, že se podílí na této knize, protože během svého pozemského života si hodně vytrpěl kvůli svým pochybám, kvůli vnitřnímu napětí. Ale jakmile přešel na druhou stranu, uvědomil si, že skutečně něco existuje, že je to plné světla a že život má smysl. Během svého pozemského života ho kvůli těžkému břemenu na ramenou nedokázal dobře vidět. Ale jakmile se dostal na druhou stranu, pochopil, že věci mají smysl. Že člověk musí věřit, že je to důležité. To chce ukázat. Člověk se musí držet a užívat života, to je podstatné. Pokud jde o tohle, tak něčeho lituje. Kvůli té tíze, kterou nesl, si nedokázal užívat života tak, jak mohl. Trochu se uzavřel sám do sebe. Dnes, na druhé straně, si to uvědomil a je šťastný, že se může podělit o svoji zkušenost, o svoji proměnu. Mluví o "proměně"... jako by chtěl podat svědectví a zároveň i dát příklad, aby ukázal, že i když je člověk na zemi uzavřený sám do sebe, je někým jiným, než se ostatním může zdát.

Poslouchám v tichosti. Nedokážu ověřit, zda informace, které mi Loana poskytuje o životě otce na druhé straně, jsou pravdivé. To, co vykládala o jeho životě před smrtí, bylo velmi přesné.