ZAJÍMAVOSTI » Nadřazenost duchovní sféry

NADŘAZENOST DUCHOVNÍ SFÉRY

Walk, Man, Dog, Hunting Dog, Animal

Je velmi zajímavé zamyslet se občas nad tím, jak je náš fyzický svět ovlivňován světem duchovním - možná by bylo přesnější říct "jak duchovní svět dává vzniknout světu fyzickému". Mnoho významných myslitelů zastává myšlenku, že vše, co vidíme a čeho jsme svědky v této naší fyzické realitě, muselo nejdřív vzniknout v nadřazené duchovní dimenzi. To potvrzuje i úryvek z velmi zajímavé  knihy o známém médiu z Velké Británie Gordonu Smithovi. Na tomto krátkém příběhu je krásně vidět, jak to, co teprve čeká na projevení se v této naší dimenzi, je již dávno rozhodnuto ve světě duchovním.

Ukázka z knihy Posel duchovních světů (Gordon Smith, Eminent, Praha 2010, str. 67 - 68):

Dronma, moje tibetská buddhistická přítelkyně, je velmi parapsychologicky nadaná malířka. Někdy během transu malovala duchy, kteří si to přáli. Osmého prosince 1995 nám ukazovala během výcvikové seance některé z portrétů duchů, které malovala. Pak řekla: "Úplně bych zapomněla. Chtěla jsem vám ukázat jeden portrét, ale netuším, proč jsem ho dělala."

Byla to detailní kresba štěněte kokršpaněla. Dronma poté, co jsme pochválili roztomilého pejska, řekla: "Nemyslím si, že by to byl pes duch. Na obrázku sedí před tvými dveřmi, Gordone." Je pravda, že dveře na obrázku byly mým podobné. Dronma mě ještě upozornila na malý soudek zavěšený na obojku psa. "Ačkoliv je to kresba tužkou, jsem přesvědčená, že soudek je červený," řekla. Ještě napsala na obrázek datum vzniku, stejně jak to dělala s ostatními.

O devět měsíců později mi telefonovala přítelkyně June Oakleyová, skvělá jasnovidka, se kterou si čas od času předáváme zprávy o tom, co se děje tam na druhém břehu. June mi řekla: "Gordone, bude ti nabídnuto štěně kokršpaněla. Mí přátelé duchové mi řekli, že bys jej měl přijmout." "Víš, June," dělal jsem si legraci, "ať už je to kdokoliv, kdo ti to říkal, měl by mu najít jiný domov. Je vyloučené, abych měl psa." "Drahý, pouze ti předávám zprávu, jež mi byla řečena."

O týden později jsem vedl seminář v Glasgowě. Přišla ke mně paní a ptala se mě, jestli neznám někoho, kdo by si vzal štěňátko. "Jinak si ho vezmou zpátky do útulku," řekla nešťastně.

Řekl jsem jí, že nikoho takového neznám. Vtom jsem si vzpomněl na telefonát od June.

"Počkejte," zavolal jsem na odcházející paní, "je to kokršpaněl?"

"Ano, náhodou je."

Dal jsem si s ní schůzku, že se přijdu na psa podívat, a v případě, že bude hodný, vezmu si ho domů.

Na první pohled mi bylo jasné, že si ho vezmu. Nešlo odolat té kuličce chlupů s dlouhýma ušima a roztomilým uličnickým čumákem. Jmenoval se Charlie a všichni mu říkali Rošťák Charlie. Nebyl nejlepším mazlíčkem na výcvik. Předešlí majitelé se ho zbavili kvůli jeho živosti. Ti poslední byli už třetími majiteli za jeho devět měsíců života. Potom, co rozkousal koberec v předsíni a stejně tak několik párů bot, začal se Rošťák Charlie usazovat, díkybohu.

Po měsíci, co bydlel u mě, mu přišly rodné papíry spolu s veterinárním záznamem. Stálo tam, že se narodil 8. 12. 1995. Byl to stejný den, kdy Dronma nakreslila štěně před mými dveřmi.

Takže Charlie není pouze pes, ale živoucí předpověď. Nakonec jsem rád, že se naplnila.